Retro: spořicí produkty za komunistů a nyní

Spořicí produkty po roce 1948 až do roku 1989 byly poměrně jednotvárné. Kromě vkladních knížek jste si mohli založit jen termínované vklady. Spořicí účty tehdy nebyly a o garantovaných vkladech jste si mohli leda tak zdát.

Vkladové produkty nabízela jen Česká státní spořitelna, která spravovala vkladní knížky pro všechny drobné (v nynějším žargonu retailové) střadatele (klienty). Oproti současné doby byly vkladní knížky jak na jméno, tak i na doručitele, což byla anonymní vkladní knížka. Stačilo říct předem určené heslo a na vkladní knížku jste mohli vložit, anebo naopak vybrat hotovost. Spoření má v České republice tradici od Rakousko-Uherska. Vkladní knížky se dědily z generace na generaci a často byly jediným finančním produktem, který lidé před rokem 1989 měly.

Úrokové sazby byly vyhlašovány Československou národní bankou a pro všechny vkladní knížky platily stejné úroky. Rozdíl byl jen v tom, jestli šlo o vkladní knížku prémiovou neboli výherní anebo vkladovou. Před rokem 1989 neexistovaly žádná pásma, podle kterých se úročily peníze.

V současné době můžete pro své úspory využít vkladní knížky, avšak vkladní knížky na doručitele se již nevydávají. Česko se tak přidalo na stranu zemí, které tímto omezením chtějí ztížit praní špinavých peněz.

Nabídka spořicích produktů je zejména po roce 2000 velice široká. Vkladní knížky, které byly ještě před dvaceti populárním spořicím produktem vytlačily atraktivní spořicí účty, kterých je v Česku zřízeno okolo půl milionu. Mezi největší banky, které zřídily svým klientům nejvíce spořicích účtů je mBank se svými eMax a eMax Plus. Na dalším místě se drží ING s ING Kontem.